POVĚST O PŮVODU KAPLE NA OSTAŠI

Na Ostaš často putovali poličtí po tom hrozném boji r. 1421, neboť tato hora se stala společným hrobem tolika milých a drahých. Zahynuly tu celé rodiny ukrutnou smrtí, protože lnuly k učení Husovu.

Na místě, kde Slezáci sťali nešťastného zrádce Holinku, byl postaven nejprve březový kříž a už v roce 1484 zbudována byla tu malá dřevěná kaplička.

Na začátku 16. století obýval v Polici dům čís. 12 nábožný jeden měšťan a horlivý katolík, jménem Petr Bílek.

Bílkův Děd byl věrný učení Husovu a při onom děsném krveprolití v r. 1421 byl na Ostaši, kamž se byl s rodinou uchýlil. Slezany strašlivě ubit a jeho tělo vhozeno do hluboké propasti.

Jeho tři synkové sdíleli ukrutný osud otcův a jen malý synáček Petřík, zalezl kamsi do skalní štěrbiny a zachránil se. Na nátlak polické vrchnosti byl nucen přijmouti víru katolickou a v té víře vychovával i své děti. To byl otec Petra, o němž vypravujeme.

Roku 1669 dřevěná kaplička stářím sešlá byla pobořena a na jejím místě postavena nová a větší.

Leč ani tato kaple nestála dlouho, neboť již v roce 1711 byl položen základní kámen k velikému kostelu, který broumovský opat Otmar Zinke dal postaviti. Stavba byla dokončena roku 1720. Do kostela byly přeneseny starodávné varhany a postaveny na kůr. Jenž se zvedal nad hlavním vchodem.

Do tohoto kostela bylo konáno každoročně osm procesí, nejslavnější bylo v den Nanebevstoupení Páně.

Kolem kostela byl založen hřbitov a osadníci z nejbližších obcí pochovávali sem své mrtvé.

Když nastoupil na trůn císař Josef II. Byl z jeho rozkazu kostel zrušen, pobořen a stavivo rozvezeno do celého okolí. Nejvíce kamene najdeme ve Žďáře pod Ostašem a dodnes tam uzříme v selských statcích ozdobné štuky, nebo sloupoví, pocházející z ostašského kostela.

Krásný ukřižovaný Kristus, jenž zdobil hlavní oltář po vydání rozkazu císařova, se ztratil z kostela a nikdo nevěděl kam se poděl.

Dávno lidé na ztracený kříž zapomněli pro jiné starosti.

Až po čtrnácti letech se stala podivná příhoda. Chalupníkova kráva se pásla na zahradě, jež byla dříve hřbitovem, vyryla kříž svým rohem z hromady kamení.

Kříž byl s velikou úctou přenesen do polického kostela, kdež byl umístěn na hlavním oltáři. Dnes památný kříž zdobí schodiště, vedoucí do prvního patra k prelatuře.

Zbořeniště ostašského kostela zarůstalo travou a hložím. Zdálo se, že není již nikoho, kdo by se tohoto památného místa ujal.

***

V roce 1859 byla válka rakousko-italská. V rakouském vojsku bylo také několik mužů z Policka a účastnili se bojů u Verony. Mezi nimi byl muž jménem Celestin Velc, velmi pobožný a pověrčivý. Patřívala mu chalupa na Ostaši, kde je nyní hostinec. Celestin Velc se v tom boji vroucně modlil za šťastný návrat a učinil slib, že obnoví ke cti a chvále boží ostašskou kapličku, vrátí-li se živ a zdráv.

Velc se vrátil z vojny ještě téhož roku a dal kapličku postaviti z zbytků zdiva. Kaplička byla vysvěcena 8. září 1859 a stojí podnes.

[A. Krtička Polický: Báje a pověsti z kraje Jiráskova]